.png)
„Co se má dít, jak mám sedět a musím být věřící?“
Mýtus 1:
Cílem meditace je zbavit se myšlenek.
Nope. Ne, to nejde! Nejde to ani mnichům požehnaným od Dalajlámy na jejich mnohaletý výcvik v ústraní. Cílem není praktikovat bez myšlenek. Myšlenky se ani nemusíš snažit přerušovat, zastavovat či s nimi vůbec interagovat. Co zkoušíme, je trénování jednobodové pozornosti. Směřujeme naši pozornost k jednomu vjemu, pocitu, mantře... Během toho myšlenky přichází a odchází a my je necháváme, ale stále se pokorně vracíme milionkrát za minutu k naší kotvě pozornosti.
Meditační praxe není útěkem od nepohodlí a bolesti. Není nuceným vyklidňováním se a přehlížením bolestivých impuzů (moje učitelka Ashley Turner to nazývá „feel-good escapismus“). Naopak bych ráda vyzvala kamarádky a kamarády, aby zkoumali emoční a fyzické nepříjemno jako vstupní bránu objevování a poznávání sebe sama.
Yup. Meditací se učíme zvyšovat naší kapacitu a toleranci vůči nekomfortním emocím. Už nejsme jako cyklista, který honem začne šlapat rychleji, aby jim ujel. Díky fyzické praxi ásan i sezení v meditaci se seznamujeme se somatickými, tělesnými projevy emocí – emocí, které jsou spjaty s našimi traumaty. Učíme se pozorovat tuto dříve potlačovanou bolest z nesoudícího, láskyplného místa. Tělesné vjemy, ostré reakce a všechny nepříjemné zkušenosti vítáme a zůstáváme přitom naplněni bezpodmínečnou láskou a soucitností sami k sobě. Zažíváme zranitelnost, naštvanost i smutek a zahalujeme je do peřinky přijetí. Jupí, ta úleva.
Mýtus 2:
NĚCO se má dít. Při meditaci mám zažívat něco mystického či změněné stavy vědomí. Když to tak nemám, dělám něco špatně.
Nope. Nemá se dít nic a nejspíš nic špatně neděláš. Během samotné meditace spíš než osvícení zažiješ nudu, přesezenou nohu a podráždění z toho, že se nic neděje. Poznáš netrpělivost, iritaci ze zvuků od sousedů nebo štěkot psa. Může to být nuda. A je to sakra těžké. Ale to nevadí! Dovol tomu být těžké a nuda, ať si! Meditace je o tom, co se děje těch ostatních 23 hodin tvého dne, kdy nemedituješ. V meditaci připravuješ půdu pro změny mimo meditaci.
Yup. Ale ano, můžeš zažívat stavy plné anandy, blaženosti. Ale ad 1) není to cíl a ad 2) nehledej je, nedávej jim význam, to si zase jen hraje mysl a ego.
Mýtus 3:
Měla bych být věřící, cvičit jógu a umět sedět v lotosovém sedu.
Nope. Meditaci nemusíš brát jako spritiuální praxi, pokud nechceš. Můžeš přistupovat k meditaci spíš jako k tréninku pozornosti. Má zcela prokazatelné účinky na mozek a posléze většinu tělesných systémů; nervový, lymfatický, imunitní i reprodukční. Víc o tom v intro videu tady.
Nemusíš ani nijak speciálně sedět či praktikovat ásany. Můžeš sedět na židli či ve skříženém sedu s podloženým zadkem a koleny, aby ses mohl/a do sedu hezky uvolnit a vydržet se nehýbat.
Yup. Věřit ale můžeš: v Krista, Buddhu, Alláha, Šivu a Krišnu, přírodu, Vesmír, vnitřní bohyni, sílu měsíce a slunce... ásany pomohou k tomu, abys mohla pro svou meditaci sedět pohodlně a klidně. Lotosový sed správně nastaví pánev a páteř pro jemněhmotné proudění.
