3 důvody, proč ještě nemedituješ (a 2 tipy, jak konečně fakt začít)
Meditace = sakra práce? 😀 Čti dál a ulev si od pocitu, že jsi marná*ý, že ještě pořád nemedituješ...
Některým lidem si stačí sednout, zavřít oči a mají klid… to ale není případ většiny z nás.
I zapálení lektoři jógy mají dlouhé roky problém najít si meditační praxi, se kterou vydrží. A není divu! Tohle jsou 3 důvody, které vnímám jako nejčastější překážky k meditaci. Trefila jsem se?
Zvu Tě k jedné věci: Pomalu se nadechni oběma nosními dírkami. Pomalinku a dlouze. Lehce zadrž dech –– a vydechni.
Lepší?
Ani ne? 😀
Není divu. Spoustu z nás, včetně mě, nucené zklidňování, uvolňování a koncentrace může akorát frustrovat.
Frustrují nás návody na meditaci, protože nám akorát připomínají, že nám něco nejde, něco nefunguje, něco asi prostě neumíme…
Jsou natolik odtržené od našeho každodenního života, od běžného nastavení mysli, že je vnímáme skoro schizofrenně. Jednu chvíli vyřizuji maily, vztekám se, že se mi zase neuložil dokument a řeším nákup, druhou chvíli mám najedou nehnutě sedět, být úplně v klidu a dýchat do srdce nebo co?
Máme k dispozici neskutečné množství přístupů, škol a praxí. Stovky online kurzů. Hromady sebepečujících tipů.
Když ale nejdeme od základu, nejsme skutečně jistí v tom, co (se) učíme… zbyde nám mišmaš polovičatých informací a žádná chuť se v nich orientovat.
Čti dál...
Důvod 2:
Meditace Tě děsí.
V okamžiku, kdy si sedneme a zklidníme tělo, mysl začne vyvádět. Často mě slyšíš říkat: mysl je jako štěňátko; když ho necvičíš a netrénuješ, všude dělá loužičky!
A ty loužičky (rozuměj, myšlenky) mohou být úplné tsunami, které nás děsí. Potřebujeme celkem koule, abychom jim čelili! Strach je celkem normální překážkou k meditaci, i když ho často nepojmenováváme. „Co tam najdu, když zavřu oči?“
Meditace Tě přináší do vztahu sama se sebou. Je konfrontující. A z toho vzniká naše rezistence k ní.
Moje terapeutka říká: pojmenuj svého démona, přijde o část své síly. Když tuším, že mám strach… je můj strach ještě mocnější, když se ho snažím zamést pod stůl a dělat, že neexistuje.
V okamžiku, kdy ho vytáhnu a pořádně si na něj posvítím, zjištuji: aha, tak to není tak děsivé!
Meditace Tě má posilovat, ne Tě štvát nebo děsit.
A může i Tebe naplňovat a dávat Ti radost.
Důvod 3 (takový evergreen):
Na meditaci nemám čas.
Miluju, co mi vyprávěla jedna kamarádka. Opravdu se snažila meditovat, připravila si meditační polštářek, vonnou tyčinku a s odhodláním zavřela oči. Když je po nějaké době otevřela, ale nenápadně mrkla na hodiny, jak dlouho už medituje („to už bude 20 minut“), zjistila, že uběhly teprve 4 minuty. 😀
Cítila se neschopně, že na „pořádnou“ meditaci nemá a po pár pokusech na ni zanevřela.
Je ale mýtem, že abys „opravdu“ meditoval*a, je třeba se aspoň na hodinu denně uzavřít před světem.
Tenhle mýtus nejspíš vychází z raného neurovědeckého výzkumu meditace, který proběhl na zkušených „profi“ meditátorech (každý měl za sebou roky meditace po dobu 8 hodin denně).
Novější studie ukazují, že abychom pocítily*i účinky meditace, nemusíme se odstěhovat do kláštera v Indii a zasvětit jí život. I meditační „micro-dosing“ jako 10 minut meditace denně přináší výsledky jako lepší schopnost reakce, větší přesnost, menší tendence k rozptýlení a větší schopnost udržení pozornosti.
Mně osobně na meditaci připadá nesmírně mysteriózní jedna věc. Máme díky ní VÍC ČASU.
Neztrácíme tolik času zavalené*i repetitivními a negativními myšlenkami (kterých máme za den až 70 tisíc!).
Lépe se orientujeme v úkolech a máme jasno v tom, co je důležité ne/dělat. Navíc získáváme čas a svobodu v našich reakcích: doba mezi impulzem, stimulem, a naší reakcí se prodlužuje.
Tipy, jak začít1. Zmeň formulaci.
Meditace není práce. Jak by pro Tebe meditace probíhala, aby Tě těšila? Je to intuitivní pohyb na jednu písničku? Je to možnost lehnout si na zem a dovolit si myslet, na co chceš? Až si příště nařídíš na telefonu 5 minut (zkus to třeba hned teď), udělej to se záměrem, že meditace je Tvé útočiště, Tvá pauza, přestávka od všeho, co musíš udělat. Je to kultivace Tvého vztahu sama k sobě a dávání si toho, co potřebuji.
2. Dej si laskavý záměr.
Tvůj cíl nemusí (a ze začátku by asi neměl) být zapomenout na všechny starosti. Vyprázdnit mysl od myšlenek. Dostat se do stavu flow. Získat osvícení. 😊
Co kdyby Tvůj dnešní záměr byl konejšivě se obejmout. Klidně doslova. Věnovat si pět minut, ve kterých se budeš chválit za to vše, co děláš a zvládáš. Nakapat si do dlaní pár kapek voňavého olejíčku a dovolit si cítit vše, na co nemáš ve shonu života prostor.
Nakonec si nezapomeň poděkovat. „Děkuji Ti, žes mi dovolila na chvíli být sama se sebou.“